Gazdina roba , hudebně-taneční divadlo

Gazdina roba , hudebně- taneční divadlo

Premiéra:13.11. 2015 v Liberci
DFXŠ

G. Preissová – A. Pešková – G. Vermelho

Gazdina roba

Hudebně-taneční divadlo podle stejnojmenného dramatu

Libreto, režie, choreografie: Alena Pešková

Hudba: Gabriela Vermelho

Scéna: Richard Pešek, Alena Pešková

Kostýmy: Monika Kletečková, Alena Pešková

Asistenti choreografie: Filip Veverka, Anna Ščekaleva

Asistentka režie: Vlasta Vindušková

Dramaturgie: Helena Syrovátková

„Myslím, že důvod proč mě toto téma zaujalo, je fascinace nad tím,, v jakém opačném extrému se dnes naše společnost ocitá,“ říká Alena Pešková

Svátost manželská je pustá fráze. Stále bychom chtěli bořit nějaké zábrany, přesto že tu již dávno žádné nejsou. Anebo slovy Vladimíra Holana: „…bylo jich tu tolik, že nám již žádná nebránila v ničem…“ Pokud existují předsudky, pak leda právě proti svazkům na celý život. Nedávno mi kamarád vyprávěl, jak se jeho desetiletý syn vrátil uplakaný ze školy: prý co provedl, a v čem je horší než všichni jeho ostatní spolužáci, kteří mají dva tatínky, dvě maminky, slaví dvoje Vánoce a dostávají dvakrát tolik dárků. Proč se také oni nerozvedou?

Samozřejmě oběť Evy – dá-li se to tak nazvat – svůj význam ve svém časoprostoru měla. Tady nezdravé předsudky a zábrany byly. A je to právě osobní tragédie jedince, která dokáže změnit postoj společnosti… Nu, ten se změnil, dnes by nám možná trochu zábran slušelo. Ne, že bych byla plně pro sňatky z rozumu, ale přeneseno všeobecně – vyzkoušet všechno znamená také popřít jedinečnost.

Co se týká hlavních postav, z dnešního pohledu mi vlastně úplně sympatičtí nejsou. Mánek je srab, kterému to v naší inscenaci dojde možná pár vteřin před pádem opony. A Evě nevěřím, že vše „páchá“ z čisté lásky. Je tu něco „natruc“. Natruc právě té společnosti. A to pro mě čistá láska není.

Moje pojetí se, myslím, Preissové v tom podstatném neodcizuje, zůstává hlavní poselství dramatu, pohnutky postav a jejich vývoj. Jsou tu však některé „vnější“ úpravy, kterými si vypomáhám při převedení do „nonverbálu“. Samko není kožušník, ale řezbář, tančí ho Alexej Yurakov. Piliny a jeho vyřezávané přívěšky mohou symbolicky hodně říci. Pak se tu také objevují postavy Podivného páru, které jsou zároveň alter ega Evy a Mánka (v podání Vladimíra Kameneva a Rie Mority – naší sólistky z Japonska – co by také jiného ona dělala na moravské vsi, než byla podivnou…). Evu alternují Veronika Šlapanská a Marika Hanousková – jedna je pro mě typově větší „frajerka“ a druhá větší „tragédka“. Sama jsem zvědavá, jak do sebe pojmou tu druhou. Mánka tančí Jaroslav Kolář – tuším, že stylizace folklóru mu bude slušet. Despotickou Mešjanovku uvidíme v podání Marie Gornalové. Zuzka je nejen Evinou přítelkyní, ale vypomáhá i v domácnosti u Samka – tu tančí Margaux Thomas. A vlastně dost sympatickou je mi postava nešťastné Maryši – tady uvidíme Annabel Pearce. A pak je tu „hlas lidu“, tedy u nás pár velmi důležitých individuí, abychom ukázali právě „názor“ společnosti. A samozřejmě nad tím vším zcizení – skladatelka, která přímo na scéně komponuje hudbu pro hudebně-taneční divadlo Gazdina roba – Gabriela Vermelho. Její hudba, její živý zpěv a hra na podivné přerostlé „housle“ – kvinton………………………..Alena Pešková

Libreto, režie,choreografie: Alena Pešková

Hudba: Gabriela Vermelho

……………….

………Jak vlastně taková spolupráce na psaní hudby k celovečernímu baletu probíhá?

AP: Já napíši libreto a zvláště pak i hudební scénář, kde popíši, co se v jednotlivých výstupech odehrává „technicky“, o jaké emoce v mém pojetí jde, délku výstupu, tempo, někdy i takt, rytmický vzorec, užití nástrojů, určitou tektoniku… a pak je to na debaty, „předzpívávání“ a „předtancovávání“ :)

GV: …a já se s tím pak tak zhruba půl roku mučím. Alena píše hudební scénáře hodně podrobně, naštěstí! Zadání většinou rozumím, umím se nacítit… většinou…

Pro mě je to práce pak hodně doma, v mém vlastním malém studiu. Točím si sama všechny zpěvy, housle, kvintony, klavíry, letos jsem už přibrala i elektrickou kytaru nebo lyru. Pak si vytvářím svoje vlastní ruchy, zvuky, se kterými dál pracuji. Využívám takovou zvukovou kuchyňskou domácí revue – struhadla na brambory, pytlíky s těstovinami, sklenice… všechny běžné předměty denní potřeby vyvářejí, když na to přijde a když s nimi člověk umí dobře pracovat, fantastické, specifické zvuky. Na ostatní nástroje, na které neumím, si zvu své kamarády, kolegy muzikanty. Buď opět domů, nebo pokud už je to pro mne technicky složitější natáčení, kvůli dokonalému zachycení zvuku nástroje, jako je třeba bicí souprava nebo cimbál, jako tomu bylo teď u Gazdiny roby, to už mířím do nahrávacího studia.

 

Připravujete momentálně nějaký další společný projekt?

AP: Ano, momentálně jsme až po uši v přípravách hudebně tanečního divadla Gazdina roba podle stejnojmenného dramatu G. Preissové, které chystáme pro liberecký balet. Gabriela tu bude opět účinkovat. Tentokráte bude hrát sebe samu – skladatelku, která skládá hudbu pro toto představení, dohaduje se s režisérkou, a nechtěně vstupuje do děje… a Monika Kletečková to opět krásně „oblékne“.

GV: …tak já už jsem to prozradila ve své předchozí odpovědi… Jinak bychom spolu rády častěji vystupovaly v kombinaci našich souborů GaRe a UMB, a třeba ještě časem přibraly i můj dámský smyčcový kvartet Gadrew Way. Mně osobně hraje v hlavě už delší dobu myšlenka natočit desku pro děti, tak proč neudělat třeba celou dětskou inscenaci, GaRe a UMB… Námět? Děvčátko se sirkami? Ve vhodném prostoru, a třeba zrovna znovu ve spřízněné a těmto zajímavým projektům nakloněné Malostranské besedě. Nápadů by bylo hodně, už jen sehnat dost peněz na realizaci…

 

Co obdivujete jedna na práci té druhé?

AP: Já jsem se od začátku zamilovala do barvy hlasu Gábiny a zvuku kvintonu. Pak je to také Gábinina schopnost otevřít se, napojit se, a nechat se vcucnout tématem… V tomto stavu pak tryská melodie a rytmy …až se musí krotit:). Také je to suverénní přecházení ze stylu do stylu – horor, flamenco, moravská lidovka…

GV: Mně se na Aleně líbí preciznost, styl, čistota choreografií, představivost, všestrannost, vkus, přehled… Líbí se mi, jak se chová v roli režisérky :-), je naprosto zažraná, přísná, ale přitom velmi slušná a k lidem laskavá, má přirozenou autoritu. Ale taky mě pak baví ji trošičku pošťuchovat, zlobit, rozvolňovat…

 

Ale taková spolupráce jistě neprobíhá pouze hladce. Co byste naopak jedna druhé vytkly?

AP: Nedochvilnost!:) …a pak když se z nedostatku soustředěnosti (podotýkám, že někdy na obou stranách) nepodaří výše zmíněný stav napojení, to se pak stane se z vášnivého duetu ukolébavka… ale nic se neděje. Já ji stejně použiji někde jinde, sic je většinou skvělá!:)

GV: No jo, ten můj soukromý časoprostor… věř mi, Ájo, že s tím bojuju od dětství, fakt se snažím… ale jsem prostě pomalá… A co mně opravdu hodně vadí, když mi Alena nějaké moje výtvory vrací… no jo, umělecké ego musí být… ale já už jsem to po té dlouhé době spolupráce vzdala. Vzdorovat. Když ji nejde přesvědčit po dobrém, že moje hudební představa o daném tématu je skvělá! :-))), tak to vždycky předělám dle jejích představ.