PREMIÉRY | BALET
Autor: Irena Štěrbová
Divadelní Revue Divadla J.K.Tyla, říjen 2018
S Alenou Peškovou, tanečnicí, choreografkou a současnou šéfkou baletu F. X. Šaldy v Liberci, jsme si povídali o připravované premiéře baletu Zkrocení zlé ženy, o její práci a inspiraci.
Jako choreografka máte svůj jasně rozpoznatelný pohybový slovník. Jak se utvářel a kde berete inspiraci?
Upřímně řečeno, na tom slovníku jsem zpočátku dost pracovala. On je to vždy docela problém pro tanečníka — či bývalého tanečníka, zapomenout na vše, co kdy tančil. Svalová paměť je s prominutím mrcha. A tak jsem strávila hodiny sama se sebou, abych zjistila, co je pouze naučené a co je upřímně ve mně, co je mou přirozeností a jak bych vyjádřila tělem to či ono já. Ale momentálně jde také o to, aby se ten slovník obohacoval, nerada bych strávila zbytek kariéry tím, že budu „tahat ze svých šuplíků“. No a právě tady je ta inspirace. Často jsou to mimotaneční zážitky. Například pozoruji lidi v tramvaji, jak gestikulují, když jsou rozčílení, když jsou pobavení… Výtvarné umění, literatura, film… Ale poslední dobou se vlastně vracím k tanci. Folklór, historické, společenské tance… to je prostě neuvěřitelné, jaké spojitosti tu najdete. Teď například v rámci Zkrocení „jedu na swingu“.
Pro své choreografie často využíváte nově zkomponovanou hudbu přímo pro daný titul. Jak chystáte zadání pro skladatele a jak celý proces vlastně vypadá?
Většinou tak rok před zahájením zkoušení napíši libreto s pokyny pro vznik hudby či s jakýmsi hudebním scénářem. S každým skladatelem je to trochu jiné, ale většinou popíši akci, atmosféru, zadám přibližnou délku, často určím tempo, takt i přesnou rytmizaci. A moje drzost někdy dojde tak daleko, že si vyberu i tóninu. To pak může vypadat takto: Duet Petruccia a Kateřiny: Adagio amoroso, ¾ T, MM= 56, e moll, cca 4:30 min., vrchol ve střední části, na pozadí rozložené akordy, akce a atmosféra – popsáno viz výše. Ale nejsem takto drzá vždycky – když mám pocit, že je obsah jasný, chci se nechat překvapit a zpětně inspirovat. S Honzíkem Kučerou takto spolupracuji poprvé. Dlouho jsme se namlouvali a teď se to povedlo. Nechci to zakřiknout, ale zatím to vypadá, že si rozumíme. No a samozřejmě se velmi těším na celý orchestr. Živá hudba je prostě úplně jiný zážitek.
V jednom rozhovoru jste prozradila, že chcete, aby si divák u Vašich baletů řekl: „Aha, ale to není příběh Romea a Julie, který se odehrával před mnoha staletími. Romeo a Julie chodí mezi námi.“ Proto jste přesadila Zkrocení zlé ženy do 50. let? Aby diváci mohli snadněji hledat Kateřinu a Petruccia mezi sebou?
Asi tak nějak. To jsou věčné debaty, jestli aktualizace ano či ne. Já vždycky připomínám, že to, že se díváme na Svatou rodinu od Rembrandta v barokních oděvech, už samozřejmě nikoho neudiví, ale pokud oblečete Romea a Julii do džínů, hned má tato verze mnoho odpůrců i mnoho zastánců. Samozřejmě, že pokud je to pouze naschvál a samoúčelnost ve smyslu budeme „origoš“ – což už dnes samozřejmě nikdo nebude – je to vždy trapné a inteligentní divák to pozná. Ovšem zrovna Shakespeare k něčemu takovému přímo nabádá. On jako génius věděl, že proměňovat se může pouze to vně nás, tím mám na mysli módu, vybavení domácností, dopravní prostředky… ale lidské povahy? V podstatě stále krásný středověk.
Zkrocení zlé ženy, jedna z nejslavnějších Shakespearových komedií, oblíbená především pro své chytré slovní hříčky. Nebudou Vám zde chybět slova?
Víte, kolik chytrostí, blbostí, krásných hříček a dvojsmyslů dokážeme vyjádřit beze slov? Pouze gestem, tělem, výrazem tváře. A často „výmluvněji“. Ale vím, na co narážíte. Shakespeare je v tomto opravdu mistr nad mistry. Jenže já jsem přesvědčena, že kdyby se věnoval choreografii dosáhne stejného mistrovství. Vlastně už dosáhl. Takže já se k němu nechci přibližoval, protože on už to udělal za mě. On už tu choreografii svým způsobem „postavil“. Jen mu to proboha nezkazit! A rozumět mu dobře. A on je tu totiž vždy, a nemusí se to týkat pouze Shakespeara, určitý text a určitý podtext. A porozumět podtextu je, myslím, maximálně důležité – jinak zrazujete autora. Protože PODtext nám jde okamžitě do PODvědomí, které na nás působí daleko mocněji než vědomí. Stejně jako můžete říci slova „Miluji Tě!“ velmi upřímně, tak je můžete říci i naprosto ironicky a celá hra je pak o něčem jiném. My máme například grand pas de chat, které můžete skákat s pocitem dokonalého štěstí i naprostého zoufalství. Choreograf je tu od toho, aby vám dal text (taneční figury, kroky, skoky či gesta…), libretista, režisér dodává podtext. U baletu je to často tři v jednom. Proto musím vždy připomínat, že práce divadelních režisérů není totéž co naše. Pokud by byla, pak by činoherní režisér musel hru i napsat a operní režisér složit operu, napsat libreto, napsat a rozepsat party…
Do jaké míry zachováváte v libretu věrnost předloze?
Do míry velké. Krom toho, že se ocitáme v jiném čase, ale na témže místě, toho neupravuji mnoho. Samozřejmě, pokud se jedná o nonverbál, je třeba úprav — redukovat zápletky, postavy, přizpůsobovat motivaci – a naopak „ukazovat“ to, o čem se ve hře pouze hovoří. Ale myslím, že to bude na první zhlédnutí velmi rozpoznatelné Shakespearovo Zkrocení.
Jako choreografku baletů Vás Plzeň zná ze Zahrady, Maryši, Krvavé svatby a Svěcení jara. V každé inscenaci jste na jeviště přinesla něco neobvyklého, černé divadlo, vodu, obilí… Přinese Vaše Zkrocení zlé ženy opět něco zvláštního?
Snad jen psa, popcorn, kolo se zmrzlinovým vozíkem a dezinfekční prostředky.:)
Diskuze je uzavřena.