Vlasta -taneční dokudrama

Vlasta – v podání Ultra-minimal-ballet (UMB)
je taneční divadlo na motivy skutečného životního příběhu, které bude mít premiéru na podzim 2025 v magickém a inspirativním, multikulturním prostoru 64 U Hradeb. Taneční site specific dokudrama bude vedeno v duchu postmoderny a minimalismu. Tři tanečníci, jeden herec a projekce přinesou obrazy z nevšedního života Vlasty. Vlasty, které maminka vyskočila z okna, která byla jako dítě znásilněna, která byla neprávem obviněna, která strávila mládí v koncentračním táboře s Jesenskou, Jabůrkovou a Jirsíkovou, která byla po válce odmítnuta vlastním otcem, která se zamilovala, která se rozváděla, která také skákala z oken, která hltala diazepam, která se stala postrachem pro své sousedy, která všude, všude slyšela Jožina z bažin…
Bude zde pracováno s texty dobových úředních dokumentů, reálných dopisů a bude použita audio nahrávka rozhovoru s dcerou titulní postavy. Čas se tu nemusí zjevovat lineárně, „vysoké“ a „nízké“ umění se tu mísí. Situace mohou být nahlíženy z různých perspektiv a mohou se jevit tragikomicky.
Pro Vlastu ani pro diváka často nebude zcela zřejmé, čí je kdo matka, dcera, muž, syn, otec trýznitel… či kdo je ona sama sobě.
Témata jsou velmi současná, vlastně nadčasová, ačkoliv se nám zjevují skrze dobu minulou a to proto, abychom se mohli podívat na věci „odjinud“. Což je cílem a záměrem – nechat diváka podívat se na sebe „odjinud“. Nabídnout vnější pohled a z něho vyplývající toleranci jako řešení svých i cizích bolestí.

Osoby a obsazení:
Vlasta mladší……… v jednání (taneční role)
Vlasta starší……… Alena Pešková (taneční role)
On mladší ………… Michal Kováč (taneční role)
On starší ………… Martin Němec (herecká role)

Inscenátoři:
Scénář, režie,choreografie: Alena Pešková
Music by Michal Vejskal
Scene: Richard Pešek j.r.
Kostýmy: v jednání
Spolupráce na rešerších: Vlasta Vindušková
Dramaturgická spolupráce: Barbora Truksová
Produkce: Martina Diblíková

O životě Vlasty
O životě Vlasty jsem se dozvěděla od Vlasty. Tato druhá Vlasta byla dcerou první Vlasty a mou
asistentkou v době, kdy jsem v Liberci „šéfovala“ baletu. Druhá Vlasta se mi jednou omlouvala, že
přišla pozdě, protože jí umřela máma. „ A víš co byla její poslední slova?…‘Ten jogurt si už strčte
do prdele’…víš ona to měla těžký.“ A tak jsem poslouchala…
Vlasta se narodila v roce 1925. Vyrůstala jako jedináček. Když byla Vlasta ještě malá holčička, její
maminka spáchala sebevraždu skokem z okna – nejspíše nezvládla závislost na pralinkách – nota
bene na alkoholu – pracovala totiž v pražské pralinkárně. Od té doby žila Vlasta sama se svým
tatínkem a učila se na švadlenku. Jednoho dne potkal Vlastu na chodbě pan soused – majitel domu.
Vlasta se mu líbila, líbila se mu tak moc, že ji na té chodbě znásilnil. To bylo Vlastě patnáct a půl.
Pan soused se začal bát. Začal se bát, že Vlasta o něm s někým bude mluvit. Bál se tak moc, že se
rozhodl Vlasty zbavit. Do aktovky jí dal letáky s komunistickými texty a zavolal gestapo. Gestapo
přišlo, vidělo a Vlastu odvedlo. Vlastin tatínek se od Vlastiných činů distancoval. Vlastin tatínek už
nechtěl mít s Vlastou nic společného. Vlastu odvezli na Pankrác. Tam Vlasta čekala až ji bude
alespoň šestnáct let, aby ji mohli odvézt jinam. Vlastně se Vlasta dost těšila. Na Pankráci to bylo zlé- často ji bili – a tak se těšila, že tam kam ji odvezou, to bude lepší. Vlastu opravdu odvezli. Vlak
směřoval do Drážďan, tam ale nezastavil… zastavil až v Ravensbrücku. V koncentračním táboře
Ravensbrück nebylo o mnoho lépe, ale Vlasta měla štěstí, uměla šít a tak mohla opravovat
kostýmky manželek esesáků a párat kožichy po vězních, ve kterých by mohly být ukryty šperky či
peníze. Mnohokrát se stalo, že si Vlastu během práce nějaký ten esesák „vypůjčil“… , pak si
zapnul poklopec a poslal ji zase pracovat. Tady se taky Vlasta seznámila se slavnými 3 x J –
Jesenskou, Jabůrkovou a Jirsíkovou. Dvě z nich v Ravensbrücku zemřely, ale Jirsíková přežila.
Když nastal hladomor, mohli příbuzní vězeňkyním posílat balíčky s jídlem. A tu se stalo, že ukrytý
v chlebu, na etapy dorazil i Máchův Máj. Mohlo se tedy recitovat, tančit, hrát divadlo… Když byl
Ravensbrück osvobozen Rusy, Vlasta ještě dlouhou dobu zůstala. Musela se postarat o ty, které
nemohly chodit či umíraly. Když se s ní Jirsíková loučila, řekla Vlastě, že až se jí narodí dcera,
může se jí ozvat a ona z dcerky udělá baletku. Po té co se Vlasta postarala o potřebné, vydala se
hledat tatínka. Našla ho v chaloupce v Litni. Tatínek se znovu oženil a měl další děti. Pro
Vlastu v chaloupce nebylo místo… A tak Vlasta putoval krajem, opravovala po chalupách oblečení
za kus chleba či vajíčko… až dorazila do Prahy. Tady se Vlasta přihlásila na výboru pro bývalé
vězně a zamilovala se tu. On strávil válku v Sachsenhausenu za to, že chtěl jít bojovat do Španělska.
Vzali se a vzali si i umístěnku do Liberce. Měli spolu dceru, pak se rozváděli, ale Vlasta zjistila, že
čeká Vlastu… a tak z rozvodu sešlo. Oba měli tuberu, oba měli bolesti, bolesti… Vlasta slyšela
hlasy. Vlasta nechtěl žít a tak – jako její maminka – skákala často z okna, zatímco její malé děti
plakaly a křičely za zamčenými dveřmi. Malá Vlasta nechtěla, aby velká
Vlasta volala Jirsíkové, i když opravdu moc chtěla být baletkou. Vlasta musela brát diazepam,
hodně diazepamu… a tak když jí zemřel manžel či později jedna z dcer, cítila jen podivnou
úlevu. Vlasta děsila sousedy. Vlasta rozebrala plynová kamna, protože v nich slyšela Jožina z bažin.
Vlasta slyšela Jožina všude. Vlasta zemřela když jí bylo devadesát let. Její poslední slova byla: „Ten
jogurt si už strčte do prdele.“
V.V. + A. P.

64 U Hradeb
Na podzim 2025 se v tomto nově (ne zcela) zrekonstruovaném multikulturním prostoru poprvé od
jeho uzavření uvedou celovečerní projekty. Projekt Vlasta bude tedy jedním z prvních, který zde
mohou diváci vidět.
Prostor jeviště zůstane stále částečně v procesu úprav a tento stav „work in progress“ skvěle
vyhovuje tématu i formě projektu Vlasta