Úprkem k tragédii

Roman Vašek

…Přichází s vlastním pohybovým jazykem, jehož základem je sice klasická technika, ale velmi rozvolněná; mihnou se odkazy na folklor nebo společenský tanec (rozjívenost mla- dých v úvodní scéně se promítne do džajvových kroků). Pro dramatické momenty se jí daří zdržet se baleťácké posunčiny. Samotný závěr – za hudby měnící se v jeden dlouhý nepříjemně ostrý tón přinesou vesničané mrtvého Vávru a s kamenným výrazem se podívají na Maryšu zkroucenou u portálu. Anebo výborně postavená scéna koupele. Maryša zdeptána předchozím násilnickým výstupem s Vávrou se snaží utopit v kádi s vodou, načež zpola beze smyslů tančí křehký, eroticky podbarvený duet s přeludem Francka. Baletní Maryša disponuje dobře udělanými tanečně-hereckými typy. Vesměs nejde o postavy jednobarevné a tanečníci tuto jejich kvalitu podporují. Udělat choreografickou miniaturu nebo abstraktnější taneční inscenaci se dnes pokouší kdekdo. Méně je těch, kteří si troufnou na nový celovečerní balet s příběhem, navíc vycházející z tradiční české předlohy. V Plzni to zkusili začínající autoři. S pozoruhodným výsledkem.

 

Diskuze je uzavřena.

cs_CZCzech